MALÉ ZMĚNY - VELKÉ OTEVŘENÍ

1. DEN

Jaké změny Vám přinesou maličkosti, které si začnete uvědomovat a uděláte jen nepatrný krok jinak? Co vše Vás mile překvapí? Cesta životem může být protkaná trnitými růžemi, nebo ty trny jednoduše otrháte a užijete si radost, klid a harmonii. 

Síla slov a myšlenek je silným zdrojem tvorby našeho života. Vytváříme náš život takový, jak o něm hovoříme. Dodáváme slovům/myšlenkám energii - tvůrčí energii. Každý je přirozeným tvůrcem svého života. Začneme-li uvědomovat jak mluvíme, jak myslíme (a nemusí to být přehnaná kontrola), náš život se začne měnit. Jednoduše to, co vysíláme se nám vrací a to je zákon přitažlivosti. 

Začněme dneska malými kroky. Podívejme se na slova a slovní spojení, které často slýchám:

  • strašně krásný, hrozně příjemný = tato dvě spojení si velmi protiřečí. Něco co neexistuje. Vzniká chaos, jestli se Vám to líbí nebo ne. Jak se může daný příjemný okamžik opakovat, když je následně shozený a "pošpiněný" nepřirozenou vylučovací formou? Náhradou jsou např. slova velmi a hodně => je to velmi krásný zážitek, ten muž je hodně příjemný atd... 
  • kdyby = tato situace NIKDY nenastane => Jaký je výsledek toho, že řešíme kdybych udělal/a tohle jinak, tak se to nemuselo stát? Drží nás to v začarovaném kruhu, kruhu hodnocení sebe, souzení se a tím přicházíme o lásku k sobě, o své sebevědomí. Tato situace se nestane. Je to fakt, který se stal a naší možností je, se příště vyvarovat a chovat se jinak. Jak z toho ven? Přijmout situaci, že je a že se to stalo a podpořit změnu jednoduchou otázkou: Jak to příště vytvořím jinak - přirozeně? A otázku nechat plynout a pozorovat. 
  • ale = Jsem spokojená, ale chybí mi partner. Slovo ALE zneguje předchozí část věty, tzn. že první část věty nemá hodnotu - opět protiřečení a  v energetické rovině zůstává část druhá. Tím i shodíme přiznání si skutečnosti - v tomto případě, že nám někdo chybí. Toto slovo jde úplně vynechat z věty nebo se věta poskládá úplně jinak:
    • Prohození souvětí - Chybí mi partner, přesto jsem spokojená.
    • Přiznání si pravdy - Chybí mi partner. Tím jsme si přiznali skutečnou pravdu a máme možnost uvolnění a změny. 

Používáte tato slova? Velmi jednoduše jdou vymazat/nahradit. Stačí se teď rozhodnout, že si začnete všímat takových slov - ať už mluvená, či nevyřčená. Při jeho použití se zastavte. Rozhodně se za ně nehodnoťte ani nesuďte větami typu: Co sem to udělal/a? Zase jsem to použil/a. Já jsem tak blbý/á. Stačí si povědět: Dobře, vidím to a jednoduše to opravit přirozenou frází, např. je to velmi krásný. 

Znáte další taková slova? Zapojte se do diskuze ve fb skupině Podpora, přirozenost, vnitřní síla (https://www.facebook.com/groups/vnitrnisila), ať se mohou uvolnit i další spojení :) Celý týden nás čekají podobná vysvětlení. 

Krásný den Klára 

2. DEN

Najdeme společně mnoho slov, která se používají a jejich význam a použití brání naší přirozenosti. Již uvědomění a přijetí toho, že tato slova používáte Vám vytvoří možnost uvolnění a cestu k přirozené rovině. Stačí pár malých krůčků, které nás dostanou ze zajetých kolejí a otevírají prostor svobodných rozhodnutí, přijetí vlastní zodpovědnosti a nastartování tvůrčí síly v nás. 

Včerejší článek a diskuze mi vykouzlila radost, z toho jak se začalo sdílet ve fb skupině o slovech, která brzdí/anulují naší tvůrčí energii. Přesně to vytvoří globální podporu uvědomění a uvolnění energetických nábojů slov. Přidejte se do skupiny k nám :) (odkaz do ní máte výše)

Dnešní slova zařadím do kategorie proti naší jistotě, stabilitě a vnitřní síle:

  • NEVÍM = nevím, jak je tohle možné = jasný závěr, při tomto nemůžeme vědět, blokujeme si vlastní poznání. Při použití slova nevím, doplňte vzápětí otázku - jak se to dozvím? Otázku nechte plynout, otevřete prostor možností. Uvidíte, že čím častěji se ptáte, tím častěji máte nápady - jak to udělat, nebo přijde/zavolá někdo, kdo Vás popostrčí a složí se Vám celý obrazec. 
  • NECHÁPU = nechápu, že toto pořád děje = podobná situace, přispěje nám otázka: Jak to pochopím? či Jaká je tu skutečná pravda, že se to děje? Začněte naslouchat svým myšlenkám. Jistě Vás napadne odpověď. 
  • CHCI - toto slovo vytváří veliký tlak. Představte si na dětech, když používají slovo chci - co se ve Vás vytváří? Po celém dnu Vás to jistě bude tlakovat, štvát, a vyvolávat nepřirozenou reakci. Náhradou je volím, vybírám, rozhoduji, vytvářím či položím otázky Jak... př. Chci nové auto. = Koupím si nové auto. Tam už je jasné rozhodnutí o koupi. A stejně tak i v případě, že ještě vytváříte prostředky na něj se dá věta použít. Koupím si nové auto a vytvářím na něj prostředky. Jak vytvořím prostředky na nové auto?
  • BUDU, AŽ = slova budoucnosti. Budoucnost vytváříme tím, že žijeme přítomným okamžikem. Budu mít pěkný dům. - věta, co má neurčité časové údaje a vidina je stále v budoucnosti. Začněme žít v přítomnosti. Vytvářím kroky k mému domu. - Stav, který už se děje právě teď. Až budu mít vlastní bydlení, tak budu spokojená/ý. = Jsem spokojená/ý už teď? Co podpoří mou spokojenost? Téma, které úzce souvisí i s vděčností.   
  • ZKUSIT A UDĚLAT = velký rozdíl mezi tím, jestli něco jen zkoušíme a nebo vytváříme skutečnou akci. Zkoušíte si sednout na židli nebo si jednoduše sednete? Zkusím to udělat. = V 90% to neuděláme, není tam jasné rozhodnutí a stává se to pouhou výmluvou, proč to neudělat. Oproti tomu udělám to - jasný signál tvorby, rozhodnutí. Cítíte rozdíl?

Používáte tato slova? Upřímně se podívejte, co pro Vás vytváří?
Napadnou Vás další taková slova, co brání jistotě? 

3. DEN

ZÁVĚR × OTÁZKA

Představte si, že jdete do nějaké situace s tím, že už to bude nepříjemná záležitost. Že Vás zas někdo bude kritizovat, s pocitem nejistoty a mravenčení v oblasti žaludku (podobné provinění). Jak se ta situace vyvine? Tím už jsme si dopředu stanovili závěr, jak ta situace dopadne. Není tu jiná možnost. Sami jsme si zabránili volnému příjemnému průběhu. Celek toho vytváří, že si nejsme jisti sami sebou. 

Podívejme se na druhý příběh. Konstatování mezi řečí v rozhovoru mezi kamarádkami: Máme home office celá rodina, děti jsou doma, takže je pořád všude plno, nemám ani chvilku pro sebe, už mě to vážně nebaví. Nikdo mi nedá chvíli pokoj, musím vařit, uklízet, dělat s dětmi úkoly, pracovat, jak mám pak mít energii na manžela? Uff... samá těžkost. Toto je závěr, kde nejsou opět žádné jiné možnosti, je to konstatování faktu. Ano, můžeme říct fakt, a následně položit otázku. Jak se to poskládá tak, abych měla prostor i čas i na sebe, pro svou zábavu? Jak si to společně užijeme? 

Právě otázka v obou situacích vyvolá otevření možností. V první situaci si vyšleme otázku před rozhovorem: Jaká je tu přirozená rovina domluvy? Jak mě začnou vnímat důstojně/sebevědomě (doplňte sami podle situace)? Jak ta situace dopadne skvěle? Jak tu komunikuji s nadhledem? Není třeba si strojeně připravovat rozhovor se všemi variantami, jak by mohl dopadnout. V případě, že přijmeme sami sebe, svou vlastní zodpovědnost a vnitřní sílu, jde vše samo plynule a přirozeně. 

Důležité podotknout, že nehledáme odpověď - ta přijde sama = v podobě nějakého nápadu, myšlenky, někdo nám zavolá, děti přijdou s nápadem. Jednoduše se to přirozeně poskládá podle toho, co vysíláme. Přijímejte možnosti. Dovolte si je vidět a slyšet. Otázku nechte volně plynou a sledujte jak se to skládá a začíná dávat smysl. 

Ještě podotknu otázku PROČ = otázka proč udržuje v začarovaném kruhu, je to otázka, která nás drží ve vině a v postoji oběti - proč se to děje právě mě? Tak toto není ta prospěšná rovina. Když je pro mě důležité zjistit proč, ptám se otázkou: Z jakého důvodu se mi to děje? A jakou jinou možnost následně mám/vytvořím? Pokud pro mě není důležité zjisti příčinu, tak použiji jen Jak se to změní? Jak jinak to začne fungovat?

Povím Vám ještě jeden příběh: Jednou jsme v rámci terapie řešili složení a strukturu přípravy vonné složky. Chyběla nám poslední indicie a nic. Žádný nápad ani myšlenka. Až na to, položit otázku - Jaká je ta poslední chybějí indicie? A nechala jsem to plynout a pokračovali jsme něčím jiným. Asi o půl hodiny později jsem šla na kávu za příbuzným a hle, začal mi vyprávět jak dostal jednu lahev netradičního likéru a že si studoval, jak se vyrábí, jaký je speciální postup a tady to docvaklo. To je přesně to, co mi chybělo. Doplnilo se to samo, protože jsem měla důvěru a víru v to, že to přijde odkudkoliv a ve správný čas. Tím jsem důvěřovala i sobě. A přesně takovéto malé zážitky Vás vedou k uvědomění, že otázky a jejich otevřenost, kterou vytváří, mají smysl. 

Dovolte si začít maličkostmi, klidně 2-3 otázky za den a to velké přijde také. Jakou otázkou začnete? 
P.S. Posdílejte, co se Vám povedlo díky otázkám. (https://www.facebook.com/groups/vnitrnisila

Příjemný den s otázkami přeje Klára

4. DEN 

HODNOCENÍ, SOUZENÍ, KRITIKA, IRONIE = všechny aspekty značící jednu z forem nestabilit v oblastní osobního přijetí, málo sebelásky, neznalost vlastní hodnoty. Postoj oběti, který zbytečně brání v uvolnění sebe i okolí. V té nejčistší podobě přijetí sebe víte, že je úplně jedno, co si o Vás kdo řekne, znáte sami sebe, své hodnoty, uznáváte sami sebe a jdete si za svým cílem. To ostatní je cesta k němu a záleží jen na Vás jaká ta cesta bude - to je přístup a naše volba. 

  • hodnocení - co je správné a co špatné? Z jakého důvodu je třeba hodnotit jaké to je? Tady pouhým pojmenováním faktu, že je něco těžké, složité, že to je špatné vytváříme závěr, že to tak je a tím pro nás vytváříme přesně takové energetické nastavení. Je to stejné v rovině správnosti: je to dobré, dělám to správně = vytváříme limit, protože daná situace může být ještě lepší. Mnohem větší uvolnění situace je, když to řekneme pocity => dělá mi to radost, cítím nadšení. A nebo použijeme - Cítím se dobře. "Co mi vytvoří větší spokojenost a radost?Čím já vytvořím...?" 
  • souzení, kritika = každý situaci cítíme nějakým způsobem a nepřísluší nám soudit druhé, jaké to mají teď, neznáme jejich kroky, neznáme jejich cestu a tím, že budeme hodnotit nebo soudit ostatní za to, jak vystupují, jak žijí, jak se chovají - přispíváme neprospěšnou energií jim, protože to moc dobře vnímají a podle toho si pak zbytečně nevěří a blokujeme jim vývoj; a škodíme i sobě, protože se držíme v energiích neprospěchu, a to k sobě přitahujeme. Jak z toho ven je jednoduché přijetí faktu, že to tak mají. TEČKA. :) 
  • ironie = děti ironii nechápou a má to svůj důvod. Ironií vyjadřujeme věc a protiřečíme si - vytváříme tak chaos a zmatek sami pro sebe i pro okolí. 
    • Konstatování - Snažíme se tak odlehčit situaci, zamaskovat naší nespokojenost.
      • Máma dceři: "No to je teda super, že si to rozlila". => tady stačí přijetí faktu, že to holčička rozlila, nemusíme zaujímat nějaký postoj, jaké to je = zbytečná zátěž. Je to fakt a vyřešíme následek. Voda se jednoduše utře, či jí předáme zodpovědnost, ať vodu utře ona. "Jé ty jsi to rozlila, pojďme to společně utřít, pomůžeš mi?"
      • "To je teda hezký, zase prší." => Líbí se nám to nebo ne? Ovlivníme počasí? Přijměme fakt, příroda to tak má a snadněji se nám bude žít, když přijmeme každé počasí. U počasí je hodně lidí (ať už je hezky nebo ošklivo) stále nespokojeno. "Jak si dnešní den užijeme za každého počasí?" 
    • Otázka - Podvědomě už vytváříme odpověď druhým.  
      • "Mám nápad, že pojedeme o víkendu na výlet. To je dobrý nápad, ne?" Co nám tak může druhý odpovědět? => "Mám nápad, pojedeme o víkendu na výlet, co myslíš/co na to řekneš?" Tím vyzveme k diskuzi. 
      • Při návštěvě: "Nedáš si kávu?" "Nedáš si něco sladkého k tomu." => Přirozenější varianta je dát výběr, či bez slovíčka ne: "Dáš si kávu nebo čaj? Dáš si něco sladkého k tomu?"
    • Zesměšnění situace = úzce související s ironií, více používané ve psané formě se smajlíky - řekneme, co se nám nelíbí a použijeme šťastné, vysmáté smajlíky... 

PŘIROZENÝ PŘÍSTUP:

  1. Přijměte okolí takové, jaké je. Vytvoříte jim i sobě prostor pro vývoj. "Přijímám, že to tak má." 
  2. Přijměte sebe, že jste takový a že máte možnost vytvořit změnu. "Přijímám se, že jsem taková. Jak to změním." 
  3. Staňte se pozorovatelem sebe, i okolí. Všímejte si, jak se v konkrétních situacích chováte, jaký máte postoj. Pokud se Vám něco na sobě nelíbí, vytvořte to jinak. Stačí použít otázku. "Jak to dát do přirozené roviny? Jak vytvořím spokojenost a radost?"
  4. Hrajte si s tím - neberte to vše tak vážně a že musíte vše hned změnit, kontrolovat každé slovo. Postupně, v té nejmilejší formě vůči sobě -  "Jak si ten pokrok užijete?" 
  5. Otevření možností - "Jak dosáhnu přirozeného přístupu?"